Zdroj : www.osnews.com [5], Review: sam440ep, AmigaOS 4.1 [6]
Autor : Thom Holwerda
Překlad : pecaN
Jak zrecenzovat operační systém, s nímž má většina z vás téměř nulovou zkušenost a který dělá spoustu věcí jinak než ostatní operační systémy? Nezapomínejte, že historie AmigaOS je stejně dlouhá jako historie Windows a MacOS, takže spousta věcí, které se mi zdají divné, jsou naprosto běžné a normální pro ty, kteří jsou s Amigou souzněni už dlouhá léta. Tudíž si myslím, že bych měl na začátek ztratit pár slůvek o tom, co já osobně nazýván charakteristickými zvláštnostmi AmigaOS.
A nemůžu začít ničím jiným než tím, jak zvláštním a podivným způsobem AmigaOS manipuluje s okny. Nakliknutí nějakého toho okýnka ho totiž nepřenese do popředí, ale pouze ho aktivuje. Následně s tímto oknem můžete hýbat třeba i za ostatními okny. Pro přenesení okna do popředí je třeba nakliknout příslušou malou ikonku v pravém horním rohu okna. Tohle je jedna z nejotravnějších věcí, které jsem v "okenní oblasti" zažil! Trefování se do malé ikonky, kdykoliv chci dostat okno do popředí, mi brzo začalo zvedat žluč!
Pozn. pecaN - s tímhle souhlasím. I když si Thom zřejmě předem nepřečetl manuál k OS4 a tudíž jako luxusní amiga lamer netušil, že máme něco jako "ClickToFront" a "zjistil" to až v následném odstavečku:-), zastávám názor, že tahle featura by měla být ZÁKLADNĚ nastavena v systému tak jako to má kdo?!.. No přece náš MorphOS!!!:-)
Naštěstí AmigaOS přichází s malou utilitkou ClickToFront, jež umožní toto provést dvojklikem kdekoli v okně. Ihned jsem ji hodil do adresáře WBStartup (no vidíš, jaxe rychle učíš!:-)) - pecaN) takže je automaticky nahrána hned po bootu. Opět se ukazuje, že jsem návštěvník z jiného světa - pro Amigisty je tohle absolutní normálka. Ale neznamená to, že když to neznám, je to hned nutně špatné - je to prostě jen jiné.
AmigaOS nemá klasický taskbar nebo lištu, která zobrazuje právě běžící aplikace. Má sice AmiDock, ten však tyto indikátory postrádá. Ale AmigaOS používá ikonifikaci, což je můj oblíbený způsob správy běžících programů. Každý takový prográmexi můžete "smrsknout" do malé ikonky na ploše a provádět s ní různá zvěrstva, tak jako by to byly normální ikonky. Každý, kdo někdy použil CDE, bude hned jako doma.
Zmíněná ikonifikace umožňuje správu aplikací jiným způsobem, než je běžné v jiných OS : jako samostatné objekty, přístupné všechny na jednom místě, přičemž okno aplikace je zobrazeno buď celé nebo jen jako ikonka. Celé je to ještě umocněno tím, jak Amiga "zachází" s menu - žádné tam není! Teda vlastně je, ale skryté. Lze ho vyvolat buď nakliknutím pravého myšítka v okně nebo na jakési liště u horního okraje obrazovky.
Další jedinečnou Amigáckou specialitkou jsou stahovatelné obrazovky. Můžete otevřít různé obrazovky a na nich spouštět různé aplikace. Tyto obrazovky pak můžete pomocí myši různě stahovat dolů (či jinými směry, to lze nakonfigurovat) a odhalit tak, co váš počítač provádí "za nimi":-) Tyto screeny mohou mít různá pozadí a různá rozlišení. Celé je to velmi vymakané, bohužel konfigurace této featury je poněkud složitá a podařilo se mi to rozchodit pouze s několika málo apilkacemi...
Co AmigaOS potřebuje - několik přednastavených rozlišení a taky možnost přetahovat okna mezi jednotlivými obrazovkami. V současné době je toto potřeba ručně nakonfigurovat, na které obrazovce se určité okno zobrazí. To může být užitečné, řekněme, pro Amiga gamesky, pro nováčky jako jsem já však toto není uživatelsky příliš přívětivé. Ale tahle věcička má docela velký potenciál a já doufám, že v budoucnu ji autoři dotáhnou k dokonalosti.
Další změnou je, že AmigaOS nepoužívá zaběhnuté pojmy ohledně pracovní plochy, na které jste zvyklí (to je moc dobře!!! - pecaN). Desktop se stává Workbenchem, "directories" se mění na "drawers"(zde jsem ponechal originální pojmy protože oba výrazy se v češtině překládají jako "adresář" - pecaN), "programs" jsou "tools" (to samo, jen se překládá jako "program" - pecaN) a soubory (obrázky, dokumenty atd..) máme jako projekty. Ačkoli je to vlastně jen změna názvosloví, dá to trošku práce si na to zvyknout , pokud jste s AmigaOS skutečně nikdy nepřišli do kontaktu. Mnoho štěstí při hledání menu "Soubor" - zde je to "Projekt". Předem se tudíž chci omluvit všem pravověrným amigáčům, pokud někde dále v recenzi mimoděk použiju termín z PC říše...
AmigaOS nabízí také RAM Disk - což přesně vystihuje jeho účel - je to prostě paměť RAM, kterou můžete použít jako dočasné úložiště dat - ale protože je to doslova a do písmen "jen" paměť RAM, nepřežije reboot. (a co RAD Disk, má ho OS4 taky? A nezaujala tě poněkud VĚTŠÍ rychlost při manipulaci s daty v RAM Disku? No, mám pocit, že některé jedinečnosti našeho OS Thomovi unikají jen proto, že NEVÍ, že je tam má hledat, a to je škoda... - pecaN)
A nyní přichází na řadu velmi smutná část mé zkušenosti s AmigaOS4, jež mě téměř dohnala k touze vyrvat si všechny vlasy - správa souborů. Yeah, tohle si fakt zaslouží samostatný odstaveček, jakožto nejhorší zastávka na mé tour po světě AmigaOS4.
[7]
[7]AmigaOS4 - prostorový paradox
Myslím, že drtivá většina mé zloby namířené proti AmigaOS4 je rezervována pro správu souborů. Mám velmi zásadní připomínky ke způsobu, jakým AmigaOS4 zobrazuje a třídí soubory. ALE POZOR! Není to kvůli tomu, že to AmigaOS4 dělá jinak než ostatní OS, to je v pořádku! Nene, moje zdrcující kritika se týká naprosto zvrácené implementace "prostorové" správy souborů v oknech, kterou AmigaOS4 trpí.
Narozdíl od běžné praxe nabízí prostorová správa souborů mnohem víc než jen pouhé otvírání adresářů v různých oknech. Už to jméno "prostorový" vyjadřuje jeho nejdůležitější vlastnost - je prostorový, a tudíž by to mělo znamenat, že stačí jen spoléhat se na svou prostorovou orientaci a taxi pamatovat, kde v okně se jednotlivý soubor či adresář nachází.
Základním kamenem takové práce s daty je schopnost pamatovat si rozložení souborů a adresářů v okně podle vašeho nastavení. A právě tady AmigaOS bortí všechny zvyklosti. Ať dělám cokoli, NIKDY si nezapamatuje pozici souborů! Adresáře si pamatují velikost okna a jeho pozici, ale nikdy pozici souborů v těchto oknech! Může se to zdát jako hnidopišství, ale praxi je to opravdo hodně otravné.
Pokud si například nastavíte třídění souborů v adresáři podle typu souboru a pak změníte velikost okna - super, všechny ikony viditelné, okno má správnou velikost (ačkoli i tohle ne vždy platí) ale ty soubory prostě NEBUDOU na svých místech, a co je nejhorší, jejich ikonky a jména se budou překrývat a budou šíleně rozházeny, nutíc vás takto ke scrollingu. Tohle faux-pas dělá z procházek vašimi adresáři osinu v zadní části těla.
Znovu opakuju, že nemám NIC proti prostorové správě souborů, avšak její problém je ten, že je velmi snadné implementovat ji do systému nesprávně a to vás potom jako uživatele brzo dožene k nervům. Osobně si dokonce myslím, že dobře naprogramovaná prostorová správa souborů je lepší než navigační! Ale prostě s tím prostorem jsou při programování zřejmě takové problémy, že z toho téměř pokaždé vznikne otřesný pasqil - a bohužel, AmigaOS není výjimkou...
A zas musím v tomto ohledu pět chválu na Finder v OS9 - ten je v tomto naprosto perfektní a já tak stále hledám dalšího dobrého prostorového správce souborů - a Workbench jím, bohužel, není. Ani zdaleka ne. Navíc, jako jakýsi "bonus" k zmíněným problémům tu máme i fakt, že AmigaOs4 neobnovuje automaticky obsah adresářů, pokud do něj něco hodíte - musíte to udělat ručně (hm, tomuhle nějak nechápu, mohl by mi to někdo, kdo zkoušel AmigaOS4, vysvětlit? - pecaN). Sice existují utilitky, které toto vyřeší, ale já osobně bych preferoval, aby takto důležitá vlastnost byla součástí základní instalace..
Další kapitola:
|
Recenze AmigaOS 4 a SAM440ep - 4. AmigaOS4 - Každodenní použití [8] |
Předchozí kapitoly:
Recenze AmigaOS 4 a SAM440ep - 2. Sam440ep hardware [9]
Recenze AmigaOS 4 a SAM440ep - 1. Úvod, historie [10]